Kulinární názvosloví

Recepty pro domácnost nemusí mít žádný specifický název. Pokud těch receptů nemáme moc, tak nám možná postačí pojmenovávat ty recepty jako:  Salát od Jožky, Polévka ta dobrá, buchty od babičky, svíčková od tety Míny a podobně, a určitě budete vědět o jaký recept se jedná.
U receptů pro pohostinské provozy to s názvy jídel tak jednoduché není. Ve všech případech kde je to jen trochu možné bychom měli naše receptury mít pod názvy jakými jsou tato jídla uváděna i na jídelních lístcích, což ale není vždy možné.
Názvy na jídelních lístcích jsou klasické  názvy které byly jídlům dány na počest známých osobností, jiné měly souvislost s tvůrcem, jiné napovídají o místě původu, některé se vztahují k nějaké historické události a velká většina naznačuje jaká surovina, nebo jaký způsob  byl k přípravě jídla použit. 
O psaní jídelních lístků byly napsány celé spisy a lexikonů jídel je tolik, že se nedají ani spočítat.  Některé jsou dobré, jiné jsou horší, ale v zásadě ty dobré jsou opisovány jeden od druhého, protože etika psaní jídelních lístků nedovoluje, aby se cokoliv na klasickém a ustáleném názvu jídla měnilo.  Tudíž dokud budou existovat restaurace ve kterých se budou podávat klasická jídla světových kuchyní tak  roštěná Esterhazy  zůstane roštěnou Esterhazy, svíčková Welington zůstane svíčkovou Welington a kuře Marengo zůstane kuřetem Marengo, a Americká limonáda zůstane Americkou limonádou ať je to v Římě, Moskvě, Pekingu, New Yorku nebo kdekoliv jinde na světě.

Tvorba jídelních lístků.

Název receptu zpravidla také naznačuje z čeho nebo jak je toto jídlo připraveno jako např.: Pečená kachna;  Vařené hovězí maso; Grilované vepřové žebírko; Rybí filé smažené, apod.
Název receptu má případně bližší označení jako:

Pečená kachna na pomerančích; Vařené hovězí maso s rajskou omáčkou; Grilované vepřové žebírko s jablky; Rybí filé smažené v těstíčku.
Ta samá jídla ale mohou být na jídelních lístcích uvedena jako:
Pečená kachna à l’orange; Vařené hovězí maso à la Milanaise; Vepřové žebírko Apple Jack; Rybí filé Parisienne, apod.
Není sporu o tom, že jsou sofistikovaní hosté kteří z kteréhokoliv z těchto názvů receptů si umí udělat obrázek o tom jak a z čeho dané jídlo bylo připraveno. Není také žádným tajemstvím, že co některý ten název znamená, nevědí ani někteří kuchaři. ÜKdo je lepší znalec jídel a nápojů.
Na druhé straně je ale velká většina hostů kteří, aniž bychom je mohli označit za ignoranty, neznají klasická jídla nebo výrazy jako agro-dolce, aїoli, Allemande,  amuse–guele, Aurora,  Bagel, bešamel, Bouquetitère, Calamari, Carpaccio, Ceviche, coq au vin, a to jsem teprve na začátku abecedy.
Mezi klasické názvy patří také názvy jídel etnických kuchyní které si získaly popularitu natolik, že jsou uváděny na všech světových jídelních lístcích v jejich původními verzi. 
Tak kupříkladu jídla jako jsou Aroz con Pollo, Bagna Cauda. Baklava, Beef Tea, Boršč, Bouillabaisa, Beef Welington,  apod.  se nikde ve světě  už ani nesnaží překládat do místního jazyka, a o jídlech jako je hamburger, Rollomops, Wiener Schintzel nebo Goulash ani nemluvě.
Myslím si, že uvádění klasických jídel pod jejich původními názvy je správné protože při snaze přeložit tato jídla do jiných jazyků dochází v tom lepším případě ku směšným , a v tom horším případě k zavádějícím názvům. 
Proto by Saurebraten, což je německá obdoba naší svíčkové,  mělo zůstat Saurbraten a ne Kyselá pečeně, Potroast by měl zůstat Potroast a ne Pečene v hrnci,   a obdobně Svíčková by měla zůstat Svíčková a ne Kertzen Braten, přestože je to gramaticky správný překlad.
Je ale mnoho lidí, včetně zaměstnanců v pohostinství kterým tyto názvy nic neříkají a proto musí být krátce vysvětleny v podtitulku.

Podtitulek můžeme používat i u názvu receptů, ale u názvu jídel na jídelních lístcích se bez podtitulku někdy neobejdeme.

My jsme relativně malá zem ve středu Evropy, a proto ať se nám to líbí nebo ne musíme názvy našich jídel tvořit s ohledem na naši různorodou klientelu. Musíme počítat s tím, že ty názvy eventuálně budeme překládat do některého cizího jazyka a při tom se dosti často zapotíme. Všichni například víme co nám dá za starosti přeložit do cizích jazyků něco tak obyčejného jako je obloha, natožpak jídla jako: Rychtářův měšec, Zbojníkova hůl, Ríbrcourova pochoutka, Copánky kněžny Anežky, a nevím jak se všechny ty světoznámé české pochoutky jmenují.